Sebeúcta

Pokud jste šli přes sebe, můžete se sami sobě omluvit. Získáte tím zpět alespoň kousek ztracené sebeúcty.

Posted in Sebeláska | Leave a comment

Potřeba rovnováhy

Potřeba mít čas a klid na to si odpočinout, dát si do pořádku své věci, být v klidu, být sama se sebou, zažít.

Jednou jsem slyšela přirovnání Jaroslava Duška nás ke kompostu. Jsme jako kompost. Naházíme mnoho věcí dovnitř, pak je třeba to nechat chvíli být. Uležet, dozrát. Pokud to neděláme a stále něco přihazujeme, nemáme pak na dozrávání čas. Dozráváme za pochodu, stále přihazujeme další, všechno je chaotické, popletené. Rychlé a zběsilé.

Na to, abyste nechali věci dozrát, potřebujete čas a klid. Dopřejte si samotu, dopřejte si občas být sami se sebou, se svými myšlenkami. Naučte se být sami se sebou rádi. Můžete například vzít kousek papíru a napsat vše, co vás napadne. Utřídí se vám tím myšlenky. Nemusíte to ani číst, můžete to roztrhat a vyhodit. I tak si utřídíte myšlenky. Ale hlavně se nesnažte třídit. Nechejte vše volně plynout. Pište, co vás napadne. A když vás nic nenapadá? Tak napište „nic mě nenapadá, nic mě nenapadá, nevím, co mám psát, všechno mě štve …“ A jste v tom. Slova plynou, vy píšete, je to takový kyblík, do kterého lze všechno vyhodit. Papír můžete také spálit. Uvidíte, jak pěkně bude hořet. 🙂

Posted in Sebeláska | Leave a comment

Nezlehčujte pocity, nebanalizujte

„To nic není. Ten její život. Ta to má jednoduchý. To já, já to mám těžký. Kdyby ona žila můj život, určitě by se takhle nesmála. Ta by viděla, jak to mám těžké“.
Banalizování pocitů druhých, zlehčování a nakonec i vlastní sebelítost nikam nevedou. Každý dostane naloženo tolik, kolik unese. Nikdy nevíte, jaké pocity toho druhého člověka jsou, jak se s tím vypořádává, co všechno ten druhý prožívá. Ano, může se s tím vypořádávat snadněji než vy. Protože je odolnější, pevnější, odhodlanější mít se dobře, ochotný bojovat, ochotný vidět pravdu, neutápět se v sebelítosti.
Ale to vše je možné se naučit. Je to jako ve škole. Chcete se naučit psát? Tak pracujte, učte se. Trénujte, vztekejte se. Někdy učení bolí. Někdy to nejde. Někdy vidíme pokroky velké, jindy se to vleče. A pak najednou …skok. Tak to zkrátka je. Ten, kdo je odhodlaný, odvážný, rychleji se rozhoduje, už si první třídou prošel. Už se něco naučil. A vy se to můžete naučit také. Jen to nevzdat a neutápět se v sebelítosti.

Posted in Sebeláska | Leave a comment

Naučná stezka údolím říčky Černé

Miluji tuhle stezku. Je krásná, divoká.

Posted in Fotografie | Leave a comment

Odpočiňte si

Když jste unavení, odpočiňte si. Když je to možné. A možné je to skoro vždycky. Pokud budete tyto možnosti vyhledávat, začnou se ukazovat. Je to jako hledat mezery mezi řádky. Tu se objeví skulinka, tam zase. Buďte za ni vděční a uvidíte jich víc. Zavřete si oči. Buďte sami se sebou. Můžete třeba psát. Mít zápisník a psát.
Odpočívejte po chvilkách. Pokud průběžně odpočíváte, nejedete pak z rezerv. Když saháte do rezerv, snadněji se vyčerpáte. Když dlouhodobě saháte do rezerv, jednou přijde kolaps.

Posted in Sebeláska | Leave a comment

Nebojte se požádat o pomoc

Když se tváříte, že všemu rozumíte a nic nepotřebujete, tak vám pravděpodobně nikdo žádnou pomoc nenabídne. Neznamená to, že byste se měli tvářit, že potřebujete pomoc. Ale naslouchat, vnímat a přijímat. A nebát se říct ano, děkuji, a nebát se pomoc přijmout. Je v pořádku mít strach. Ale pokuste se strach překonat, zkuste do toho jít. Vnímejte jaké to je, přijmout pomoc.

Posted in Sebeláska | Leave a comment

Neodvozujte svou hodnotu od norem, které jsou nastaveny ve společnosti

Neodvozujte svou hodnotu od norem, které jsou nastaveny ve společnosti. Uvědomte si, že je to tato společnost a že existují i jiné společnosti. A v každé společnosti to může být jinak. Jsou tam jiné normy, jiné hodnoty. Vezměte si z každé společnosti, co uznáte za vhodné. Anebo si neberte nic. Ale buďte sami sobě pánem. Najděte si svou cestu, své hodnoty. To, že dělá něco většina, např. že kupuje na dluh, ještě neznamenená, že je to správné. Najděte si svou cestu.

Posted in Úvahy | Leave a comment

Rozmary

Je krásné mít rozmary. Je krásné být rozmarný. Je to výborná energie. Znamená to, že si můžu vše dovolit, měnit svá rozhodnutí. Je to pro mne svoboda. Můžu si vymýšlet, můžu i plýtvat. Plýtvání nezní hezky, ale věřím, že je to jen nálepka“, kterou jsme tomu dali my lidé. Chci mít rozmary. A chci si vymýšlet. Chci popustit uzdu své fantazii a mít neskutečná přání. Miluju rozmary. Chci si užívat a mít hojnost. Miluju hojnost 🙂

Posted in Úvahy | Leave a comment